Z HISTORIE: 1925 - 1960 Nové energetické srdce automobilky začalo pumpovat do výrobních hal vlastní energii
Postupné rozšiřování mladoboleslavské továrny kladlo stále větší nároky na dodávky elektrické energie. Pro podnik by
bylo riskantní, kdyby byl odkázaný jen na pohonnou energii z cizích zdrojů. Proto vedení zaměřilo svou pozornost na vybudování
vlastní moderní elektrické centrály. Do výrobních hal tak mohly začít proudit první dodávky vlastní energie vyrobené přímo na pozemku
automobilky.
Zásadní událostí v historii mladoboleslavské automobilky bylo její spojení s Akciovou společností dříve Škodovy závody v Plzni. Koncern Škoda se stal stoprocentním majitelem firmy Laurin a Klement dne 27. června 1925. Okamžitě nastaly reorganizace, přesuny, stěhování a také přestavování. V roce 1929 prošla zásadní rekonstrukcí kotelna, která již nepokrývala spotřebu páry automobilového podniku, jenž se v posledních letech rozšířil a rozdělil na starý a nový závod. V archivních nákresech a plánech je stará budova E6 s kotelnou a strojovnou
vedena pod názvem elektrárna, byla v blízkosti třetí brány a na rozdíl od dílen a dalších objektů zabírala pouze nepatrnou část území patřící automobilce. To se ale mělo změnit. Došlo k rozšíření kotelny západním směrem, zřízení bunkru a přístavby elektrické centrály – řečeno tehdejší terminologií.
Parní turbína centrem strojovny
Elektrická centrála dodávala páru i elektrickou energii starému i novému závodu. Dřívější vnitřní zařízení bylo s ohledem na nové potřeby vyměněno za moderní a výkonnější. „Centrála je vyzbrojena pěti vodotrubnými kotly systému Škoda s automatickými Lomšakovými rošty na drobné hnědé uhlí a mour z vlastních dolů. Dva z těchto kotlů, každý po 300 m² výhřevné plochy, mají provozní napětí 16 Atm., kdežto tři další jsou postaveny na základě nejnovějších zkušeností pro napětí 36 Atm. a každý 400 m² výhřevné plochy. Celkem je tedy k dispozici
1 800 m² výhřevné plochy,“ tak popisují zařízení elektrické centrály v archivních dokumentech nazvaných Další vývoj mladoboleslavské automobilky v letech 1925 až 1938 uložených ve Škoda Auto Muzeu. Základ strojové části centrály tvořila parní turbína o výkonu 3 250 HP
(HorsePower = koňských sil), která byla na společné hřídeli s třífázovým generátorem o napětí 6 300 V.
Kromě turbíny se ve strojovně nacházely dva parní stroje, jeden o 1120 HP a menší stroj o 620 HP. Oba byly taktéž na společné hřídeli s generátory, vyrábějícími třífázový proud 530 V. Elektrická centrála tedy měla k dispozici výkon zhruba 5 000 koňských sil. Turbína, její elektrická část i oba dva parní stroje byly výrobkem Škodových závodů.
Vlastní zdroj elektrické energie a páry si vedení podniku pochvalovalo. „Přináší nám tu výhodu, že hlavně v měsících zimních dodává nám nejen proud, ale i páru pro topení a pro naše účele výrobní jako sušení, ohýbání dříví apod.,“ píše se dále v archiváliích.
„Mimo našich vlastních generátorů můžeme použíti elektrického proudu, přenášeného z dražických elektráren venkovským vedením pod napětím 22 000 V, který se u nás transformuje přímo buď na 6000 V nebo na 500 V. Dražické elektrárny mohou poskytnouti normálně příkon ca 1 000 KW, tj. kolem 1 400 HP,“ upřesňují informace o dodávkách elektrické energie v textu Průvod exkursí 1933, Poznámky a data.
Při rozšiřování kotelny a budování nové elektrocentrály se nezapomnělo ani na budovu transformační stanice, jež zahrnovala čtyři transformátory. Dva olejové o výkonu 1 000 KVA a transformačním poměru 22 000/530 Voltů a dva transformátory o výkonnosti 310 KVA a poměru 6 300/530 Voltů.
Podnik v době politických změn
Tato podoba energetických zařízení v mladoboleslavském závodu přetrvala bez větších změn až do 60. let. Co se však několikrát měnilo, byl název automobilky. Promítly se do něj vnější události, tedy okupace, druhá světová válka i znárodnění. V srpnu 1939 přešel celý koncern včetně automobilky pod Reicheswerke – Hermann – Göring A. G. Tři roky nato byly Škodovy závody včetně ASAP spojeny se Zbrojovkou
Brno a vzniklo Waffen Union Škoda – Brünn G.m.b.H. se sídlem v Berlíně. V roce 1945 došlo ke znárodnění automobilky, která se přejmenovala na Automobilové závody, národní podnik. Značka Škoda však byla automobilce ponechána, protože sama
o sobě představovala kapitál. Poválečné období bylo dobou energetické soběstačnosti automobilky, většinu spotřeby elektrické energie pokrývala vlastní výrobou energie a menší část dokupovala z veřejné sítě. Velký přerod znamenalo pro automobilku najetí výroby vozu Škoda 1 000 MB. Aby k tomu mohlo dojít, bylo zapotřebí postavit novou továrnu. S její stavbou započali v roce 1960 a následný rozmach závodu dosáhl obřích rozměrů. Během pouhých čtyř let se stal z mladoboleslavského závodu průmyslový gigant, který patřil k nejmodernějším své doby.