Z HISTORIE: Energetika a automobily – společně, úspěšně

Od sedmdesátých let 20. století se Mladá Boleslav začala rychlým tempem stavebně rozrůstat, paralelně s budováním horkovodního potrubí. Také Automobilový závod, národní podnik, pokračoval ve svém rozšiřování a modernizaci a postupně se v podstatě stával „městem ve městě“.

Bloků bytů v Mladé Boleslavi přibývalo, paralelně s tím rostly nároky na jejich vytápění. Problematiku vytápění bytů si uvědomovala i automobilka.

„Vytápění domácností uhlím je neekonomické. Elektrifikace země umožní i použití energie pro domácnosti. Navrhujeme proto, aby v sedmiletém plánu bylo s tímto počítáno,“ píší zaměstnanci úseku investiční výstavby ve výhledech dalšího rozvoje společnosti
z let 1959–1961. Pět roků nato byl v závodu vybudován první horkovod.

A po něm následovaly další. Vytápění horkou vodou nahradilo zmíněné používání uhlí, které bylo nejen neekonomické, ale z hlediska spotřebitele především nepohodlné a neefektivní.

„Vzpomínám si, že v době mého dětství pro nás nebylo teplo žádnou samozřejmostí. K vytopení pěti bytových domů musel postačit pouze jeden kotel, který byl umístěný ve sklepě jednoho z nich. Bydlela jsem v Erbenově ulici a právě v naší bytovce byl kotel. Jeden pán chodil pravidelně zatápět, ale přesto si pamatuji, že jsme měli doma zimu. Možná bylo málo uhlí, nevím. Netěšila jsem se na návrat ze školy, protože v zimních měsících jsme měli v bytě takovou zimu, že jsme si kolikrát po příchodu domů rovnou zalezli do postele pod duchnu,“ popisuje rodačka z Mladé Boleslavi Pavlína Fraňková.

Zavedení horkovodního vytápění a postupné rozšiřování tepelné sítě do různých částí města mělo tedy pro místní obyvatele velký význam. Nebýt teplárny vybavené nejmodernějším zařízením, pumpování horké vody do boleslavských bytů by nebylo možné.
Energetická zařízení automobilky byla na tak vysoké úrovni, že ani po dvaceti letech fungování teplárny E1 nebyly vyčerpány její limity.
Přibyla nová rozvodna i kompresorová stanice . Díky nadčasové teplárně tedy mohlo pokračovat rozšiřování horkovodní sítě v Mladé Boleslavi, jež trvá dodnes. Ovšem se zaváděním moderního zařízení samozřejmě vzrostly také nároky na dodávky elektřiny. Aby bylo
možné dostat velké množství potřebného elektrického proudu do závodu, musela být vybudována nová velká rozvodna vysokého napětí a následně také vstupní soustava velmi vysokého napětí 110 kV, která dostala označení E 25.

„Pokud si dobře vzpomínám, nejprve se postavily dva nové transformátory. To bylo v roce 1973. Budování rozvodny trvalo řadu měsíců, postupně se rozrůstala na okraji areálu závodu. Dokončena byla přibližně po dvou letech,“ vypráví bývalý šéf infrastruktury ŠKO‑ENERGO
Josef Kratochvíl, který v letech 1976–1981 pracoval v automobilce jako tepelný technik. „V době, kdy se rozvodna postavila, to byla svého druhu špička,“ doplňuje vystudovaný elektrikář a energetik Jaroslav Čihák.

Kromě rozvodny přibyla ke stávajícím energetickým zařízením i nová vysokotlaká kompresorová stanice E10. Její smontování se uskutečnilo během pěti měsíců roku 1976. „Kompresory TK1 a TK2 byly postaveny v roce 1962 a dodnes fungují. Od roku 1972 byl v provozu TK3, který už je dnes sešrotovaný, a tři roky nato přibyl ještě TK4. V automobilce se tedy kromě tlaku 0,6 MPa začal používat také tlak 1,2 MPa, speciálně
pro svařovnu,“ upřesňuje fakta o kompresorech Jaroslav Čihák, který měl v letech 1976 až 1995 na starosti výrobu stlačeného vzduchu a chladicí vody v automobilce.

Dvousetmetrový „maják“ města
V letech 1976 a 1977 přibyly v kotelně E1 dva kotle. Tentokrát se jednalo o horkovodní kotle s označením K50 a K60. Oba dodnes slouží. V rámci rozšíření teplárny byl taktéž v roce 1976 vybudován nový komín o výšce 200 metrů, rok nato byl zkolaudován a napojily se na něj zmíněné horkovodní kotle. Komín je z monolitického betonu, má železobetonový skelet, v němž je vsazená keramická vyzdívka.

Průmyslový rozkvět mladoboleslavské automobilky ve druhé polovině 20. století byl neopomenutelný. Začal obrovskou výstavbou v letech
1960–64 a pokračoval i v následující dekádě. Podnik investoval do špičkové technologie a zaslouženě sklízel plody svého úsilí a práce. Škodovky zaplavily automobilový trh i Mladou Boleslav, oprávněně nazývanou městem automobilů.

V roce 1991 pak společnost ŠKODA, automobilová a. s. spojila svou budoucnost s koncernem Volkswagen, zahájila jednání o budoucnosti svého energetického hospodářství a rozhodla se vyčlenit jej. O čtyři roky později založila dceřinou společnost ŠKO‑ENERGO, s. r. o., jež má na starosti provoz energetických zařízení, a společnost ŠKO‑ENERGO FIN, s. r. o., která financovala výstavbu nové teplárny a je vlastníkem všech zařízení na výrobu a distribuci energií.

Právě tyto společnosti přišly s novým pohledem na ochranu životního prostředí. Díky modernímu zařízení teplárny, která zahájila provoz v roce 1998, došlo k výraznému snížení emisních limitů oproti limitům původních energetických zařízení a současné emise se nacházejí dokonce pod zákonnými limity. Nástup společnosti ŠKO‑ENERGO tedy znamená nástup „čisté“ výroby energie spotřebovávané nejen mladoboleslavskou automobilkou, ale také boleslavskými příbytky.