Z HISTORIE: Průmyslový gigant zásobuje lidi automobily i teplem
Čas obřího rozmachu – tak by se dal popsat rok 1960, kdy začala vyrůstat v mladoboleslavském závodu úplně nová moderní továrna. Její hlavní páteř tvořila široká ulice, které se dnes neřekne jinak než „Václavák“. Lemovaly ji nové výrobní haly a budovy a nechyběla ani nově vybudovaná teplárna. Byl to čas rozkvětu nejen pro automobilku, ale také pro obyvatele Mladé Boleslavi. Závod totiž začal zásobovat střední část města horkou vodou, a tím odstartoval novou moderní éru vytápění boleslavských příbytků.
Podnětem k výstavbě nového závodu byla výroba vozu Škoda 1000 MB. Během čtyř let se původní závod přeměnil v obří průmyslový komplex. Petr Kožíšek a Jan Králík popisují ve své publikaci o Škodě novou tvář automobilky následovně: „Továrna, s jejíž stavbou
se započalo v roce 1960, patřila po dokončení v roce 1964 ve své době k nejmodernějším vůbec, mohla stát kdekoli v Evropě. Starý závod teď sloužil pro pomocné provozní činnosti, jako byla výroba nářadí, generální opravy strojů a zařízení, zřídily se v něm různé menší dílny. Nový závod zajišťoval uzavřený výrobní cyklus. Zaujímal plochu 800 000 m2, na níž stálo čtyřicet objektů, obslužné vozovky měřily 13 kilometrů, nové nákladové nádraží mělo vlečky v délce 10 km. Technologické vybavení dodalo 134 výrobců ze 14 zemí, denní kapacita stoupla z nedávných 120 octávií na 600 nových embéček. Celý areál se stavěl vedle původního závodu, v jeho těsném sousedství.
Osou nové továrny se stala hlavní komunikace, dlouhá 1 500 metrů, kterou pracovníci továrny pohotově nazvali podle technického náměstka Vignerstraße.“
Teplárna – nová energie v novém kabátě
Součástí nového komplexu byla i nová teplárna postavená na konci „Václaváku“. První výkopové práce začaly v listopadu 1960. Stavba, následná montáž a zprovoznění technologií trvaly tři roky. V teplárně stály tři práškové kotle, které byly oproti původně užívaným roštovým kotlům modernější. „Již tam nebyly žádné rošty. Uhlí se mlelo na jemný uhelný prach a ten se foukal do kotlů. Každý z nich měl 50 tun
páry za hodinu,“ upřesňuje Vladimír Handlík. „Obě dvě turbíny stály ve strojovně a každá vyráběla 6 MW elektrické energie, což v té době byla asi čtvrtina spotřeby závodu. Zbývající ¾ dokupovala automobilka ze státní sítě.“
K rozvodům elektrické energie v novém závodě sloužila nově postavená spínací stanice. V rámci výstavby nové teplárny postavili v její bezprostřední blízkosti komín o výšce 100 metrů, který se stal dominantou mladoboleslavského závodu a nedílnou součástí energetické
opory automobilky.
Na tehdejší dobu byla nová elektrárna v objektu E1 velmi moderní. Všechny tři kotle K1, K2, K3 a oba turbogenerátory byly připraveny k provozu na konci roku 1963. Staré zařízení v budově E6 u třetí brány zůstalo jako záložní. Energetika, to nejsou pouze kotle, turbíny
a rozvodny, ale také budovy související s dodávkami a úpravou vody.
Po velké výstavbě AZNP spadaly pod energetické hospodářství tři neutralizační stanice, tři kompresorové stanice, úpravna demineralizované vody, rozvodna vysokého napětí E25, nová teplárna E1, veškeré sítě a rozvody po závodě a samozřejmě úseky údržby
i administrativy. „V této etapě dostal závod charakter zcela komplexního automobilového závodu s vysokým stupněm automatizace v technologii velkosériové a hromadné výroby,“ píše se zase v Investičním záměru měření změnit.
V rámci velké výstavby byla v roce 1964 položena první páteřní síť horkovodů v automobilovém závodě.
Toto podzemní tepelné vedení – kolektor - kopírovalo trasu třídy „Václavák“. Kolektor dostal označení HNZ1. Přechod na horkou vodu vyžadoval také přechod z parních kotlů na horkovodní.
„Pro vytápění se už začala moderně využívat horká voda, která cirkulovala přes fabriku a postupně byla dodávána i do města. Pro technologii ve Škodě se i nadále používala pára,“ dodává pan Handlík. První páteřní horkovod na „Václaváku“ byl v následujících
letech ještě dále posilován, protože se v automobilce stále přistavovalo.
Velký technologický pokrok v rámci této stavební etapy měl přínos nejen pro automobilku, která se stala rozsáhlým areálem průmyslových objektů, ale v neposlední řadě také pro stovky lidí žijících v Mladé Boleslavi. Nová horkovodní síť, kterou automobilový podnik začal budovat, znamenala pro obyvatele luxusní řešení vytápění v jejich příbytcích.
V lokalitách, jimiž v následujících letech vedlo horkovodní potrubí, se stavěly nové byty, budovy a obchody. Mladá Boleslav tak získávala
nový moderní ráz.
Energetické objekty vybudované v této stavební etapě:
- Teplárna o výkonu 3×50 + 1×75 t/h. s turbosoustrojím 2× TG6 MW, zásobování teplem bylo řešeno již horkovodní 150/70 °C s kvalitní regulací a parní 0,4, MPA 220 °C.
- Spínací stanice systému zásobování el. energií 22 kV z rozvodny Mladá Boleslav, s maximální přenosovou kapacitou systému 5 MW.
- Kompresorová stanice stl. vzduchu 0,7, MPA s výkonem 2×16 000 Nm3/h.