Běh je pro mě psychickým relaxem a uvolněním

Jakub Hojsák, nadšený sportovec a milovník běhu, pracuje ve ŠKO-ENERGO již 9 let, a to na pozici strojník elektronických zařízení. Volný čas nejraději tráví s rodinou se svými dvěma syny. Největším koníčkem je pro něj běh, ale věnuje se také fotbalu, cyklistice či horské turistice. A právě o běhu si s Jakubem budeme dnes povídat.

      

Mezi vaše koníčky patří běhání, a ne ledajaké. Běháte dlouhé distance a ultramaratony. Jak jste se k tomu dostal?

S během jsem začal už v době, kdy jsem hrál fotbal. Kondice je jeho nedílnou součástí, takže jsem chodil běhat. Postupem času to ale víc a víc přecházelo jen k běhání. Začal jsem poznávat atmosféru závodů, komunitu běžců a celkově mě to šíleně chytlo. Zjistil jsem, že mi vyhovují spíše delší, pomalejší trasy než ty krátké a rychlé.

Bavilo vás sportovat už od dětství, nebo jste začal až později?

Sportuji odmala. Ke sportu mě vedl táta, který hrál fotbal, a tak jsem začal i já. Také jsme jezdili na lyže, na kola a hráli tenis.

Kde berete čas a energii na tak náročný koníček, když pracujete ve směnném provozu?

Je to někdy složitější. Najít si čas a prostor na trénink není jednoduché. Několikrát jsem byl „donucen“ jít běhat za tmy s čelovkou nebo brzy ráno vstávat, abych stihl odběhat to, co jsem měl v plánu.

Co vám běh dává fyzicky i psychicky?

Pro mě je to psychický relax a uvolnění. Být sám se sebou a „vypnout“ od každodenních starostí. Moc rád vyběhnu do hor a užívám si klid a krásnou přírodu. Fyzicky se cítím nejlépe v životě a doufám, že to tak zůstane ještě dlouho. Člověk ale musí poslouchat své tělo, aby předešel zranění.

Běháte raději přes den, nebo právě v noci? A co je na dlouhém běhu specifické?

Kdykoli! Opravdu mi nezáleží, jestli běžím v 6 ráno nebo v 10 večer. Na nočním běhu je specifické světlo čelovky. Člověk se musí naučit spoléhat jen na kužel světla a dávat si větší pozor na došlap. Dlouhé trasy jsou hlavně o hlavě. Je to velký psychický boj. A také se musíte naučit při běhu jíst a pít. Spousta lidí na to doplatí bolestmi žaludku. Mně se to stalo minulý rok, kdy jsem musel ze závodu odstoupit kvůli žaludečním křečím.

Ultramaratony jsou náročné i časově. Co se vám při hodinách běhu honí hlavou?

Člověk zažije různé stavy. Každý kilometr je jiný. Od startovní euforie, zpívání, počítání kamenů, lehkých halucinací, poslouchání hudby či podcastů až po slzy a bolest. V jednom závodě jsem si nepamatoval asi 15 km běhu, protože tělo už jelo na autopilota. Musíte znát své tělo a vědět, kdy ještě pokračovat a kdy je čas skončit.

Kolik kilometrů už máte v nohách? A který závod byl nejtěžší nebo nejzajímavější?

Ročně uběhnu přes 2 500 km, ale chtěl bych překonat hranici 3 000 km. Nejtěžší závod byla určitě Beskydská sedmička – 100 km přes celé Beskydy. Tam jsem si sáhl na dno svých sil. Byl to můj první velký závod a vždy na něj budu vzpomínat. Nejzajímavějším byl zatím asi Ještěd Winter Skyrace. Napadlo hodně sněhu, běželi jsme do kopce po sjezdovce a proti nám sjížděli lyžaři. To mi přišlo hodně šílené. V cíli po 20 km a 3 hodinách jsem si klepal na čelo.

Jak vypadá příprava na tak náročný závod?

V loňském roce jsem se připravoval s trenérem a běhal cca 70–80 km týdně, převážně v kopcovitém terénu. Do toho jsem jezdil na kole a posiloval. Vše jsem přizpůsoboval práci a rodině, která mi hodně pomáhala, abych mohl natrénovat co nejvíce. Bez podpory doma by to určitě nešlo.

Máte nějaký běžecký sen, který byste si chtěl ještě splnit?

Mým snem bylo absolvovat Beskydskou sedmičku. To jsem si splnil. Ale chci se tam vrátit a zaběhnout lepší čas než 20 hodin a 25 minut. Mým novým snem i cílem je zúčastnit se „královny“ trailových závodů, a to finálové série UTMB ve francouzském Chamonix. Běží se kolem masivu Mont Blanc, z Francie přes Itálii a Švýcarsko a zpět do Francie. Je to asi nejpopulárnější závod v horském běhu na světě. Každý rok se tam sjede světová elita. Aby se tam člověk dostal, musí projít kvalifikačními závody a následným losem. 174 km, 10 000 m převýšení. To je můj velký sen.

Co byste poradil kolegům, kteří by chtěli začít běhat třeba jen rekreačně?

Nebát se začít. Stačí uběhnout jen pár set metrů nebo kilometrů a střídat to s chůzí. Přejít do chůze není ostuda. Pusťte si oblíbenou hudbu nebo podcast a prostě běžte. Užijte si radost z pohybu. O to jde především.