"Dík, kluci, paráda!"

Co obnáší být mistrem třem desítkám pracovníků a odborně zaměřeným týmům, navíc různě rozmístěným v areálu automobilky i mimo něj? To už pár měsíců na vlastní kůži zjišťuje Tomáš Krejbich, který převzal po Miroslavu Průchovi funkci mistra výroby v závodě Mladá Boleslav v oblasti Infrastruktura a ostatní energie.

Tomáši, letos máš pracovní výročí 20 let ve ŠKO-ENERGO. Vzal jsi to jako ideální příležitost nadělit si vedoucí pozici?

Tomáš: Je to pro mě cesta přirozeného posunu. Řekl jsem si, že změna je život a když se začal Miras chystat do důchodu, rozhodl jsem se, že do toho jdu.

Mirek: Jen to řekni, prostě jsi nechtěl chodit na směny až do důchodu.

Tomáš: To je pravda. (směje se) Byla to příležitost, která by se mi už nemusela naskytnout.

Mirek: A já jsem rád, že ji Tomáš využil. Než něco řekne, tak si člověka vyslechne, srovná si informace v hlavě a vyhodnotí je. Teprve pak jedná. Navíc už při zaučování skvěle zapadl do naší party v kanceláři. Je klidný a přemýšlivý člověk, kterého jsem si na svém místě představoval.

Tomáš: Měl jsem totiž dobrého učitele. Od nástupu do ŠKO-ENERGO jsem byl na pozicích strojníka, nejdřív na kompresorové stanici E5, pak E14. Když jsem nastupoval, tak v ten samý rok Miras začal dělat mistra. Byl pro mě inspirací. Choval se ke svým lidem vždycky přirozeně, na nic si nehrál. Myslím, že i díky tomu týmy na našich stanicích dobře fungují. Chtěl bych, aby to takhle fungovalo dál. Bez nadřazenosti, v kamarádském stylu, se vzájemným respektem.

Mirek: A jak jinak? Přece jsme na jedné lodi a táhneme za jeden provaz.

Věřím, že utáhnout provaz, se vší tou tíhou zodpovědnosti za všechny stanice v nepřetržitém provozu výroby kromě teplárny, může být někdy hodně těžké.

Tomáš: No, je toho dost. Zajišťujeme upravenou vodu do závodu. Načerpanou surovou vodu z řeky Jizery upravíme na úpravně vody Bradlec, posíláme ji přes provozní vodojemy do vodojemů v Kosmonosech o kapacitě 2x10 000 m³ a 2x3000 m³ a odtud pokračuje do závodu. Vyrábíme i demineralizovanou vodu pro automobilku a provoz teplárny, stlačený vzduch, chladící vodu pro chlazení strojů a robotů ve výrobě, čistíme zaolejované i odpadní vody. Bez těchto energií automobilka prostě nejede. A jedním z mých hlavních úkolů mistra je koordinovat kolegy na jednotlivých provozech, spolupracovat a mluvit s nimi o provozních záležitostech a řešit je.

Mirek: Je pravda, že čas mistra z velké části vyplňuje komunikace s lidmi v provozech. Každé moje ráno ve ŠKO-ENERGO začínalo tím, že jsem jel za klukama na Z25, kde jsme u kafe probrali pracovní věci ještě před ranní poradou. Objíždění všech provozních stanic v závodě, plus Bradlec, vodojem Kosmonosy a Josefův Důl, musí být každodenním rituálem mistra.

Tomáš: Mám to nastavené stejně. Ráno si zajistím potřebné informace o provozech ve spolupráci s obsluhou a parťákama, pak následují porady, během dopoledne si obejdu provozy a řešíme potřebné provozní záležitosti včetně poruch zařízení, jelikož toho zařízení máme na starosti opravdu hodně. Mám taky schůzky s dalšími techniky kvůli společným úkolům a plánům souvisejícím i se strategickými cíli ŠKO-ENERGO, aktuálně například v oblasti digitalizace a úspor energií. Spousta věcí se naskytne teprve během dne, operativně. Mám plný stůl popsaných papírků, abych na něco nezapomněl. Ale právě ta různorodost mě baví.

Mezi vámi je rozdíl dvaceti let zkušeností na pozici mistra. Stejně takové rozdíly jsou i mezi kolegy na stanicích. Jak vnímáte generační obměnu z pohledu vedoucího pracovníka?

Tomáš: Intenzívně. Momentálně tam jsou někdy opravdu velké věkové rozdíly. Připouštím, že kolegy před důchodem k některým úkonům nenutím. Je pro mě klíčové, aby hlavně odvedli dobře svoji práci. Jsem si vědomý limitů svých kolegů a s tím i tak pracuju.

Mirek: Moje zkušenost je, že si kluci pomáhají a dokážou si poradit. Pracovně starší svými profesními zkušenostmi, mladší zase v oboru moderních technologií.

Tomáš: Myslím, že to funguje, jak má. Bez nevraživosti od starších a bez namyšlenosti od mladších. Je pro mě důležité vidět, že si kluci váží své práce a přistupují k ní i k sobě vzájemně s pokorou.

Mirek: A mistr, nebo samozřejmě kdokoli ve vedoucí pozici, by si zase měl vážit práce svých lidí a dokázat je pochválit. Když moji lidé splnili úkol, tak jsem za nimi šel a jednoduše řekl: „Dík, kluci, paráda.“ Někdy je slovo víc než peníze.

Tomáši, ty teď poznáváš i tu druhou stranu mince podřízený/nadřízený. Některým svým kolegům teď děláš šéfa. Jak to vnímáš a co z toho dokážeš vytěžit?

Tomáš: Kluci jsou zatím v pohodě. Myslím si, že jsou rádi, že je nevede někdo zvenčí bez profesní kontinuity ve ŠKO-ENERGO a že náš tým pokračuje ve stejné atmosféře bez větších změn. A co se týče provozů, tak své zkušenosti z dělnické profese vnímám určitě jako pozitivum. Když něco řeším s klukama, tak vím, o co jde, protože to za ty roky strávené v provozu znám. Taky dokážu danou záležitost předat a řešit dál s kolegy techniky, což je pro práci mistra a plnění úkolů, které se propojují napříč oblastmi společnosti, určitě velké plus. Je tu dobrá parta, takže spolupráce s ostatními je v pohodě. I díky tomu, že s většinou z nich se už pár let znám.